záznamy & zkušenosti

  • Srp 14, 2019

Kniha Proč děti neprospívají je psaná deníkovou formou a moc dobře se čte. Velmi mě potěšila tato následující věta, ve které autor knihy prozrazuje, že ne vše, co pozoruje během výuky svých žáků, chápe s naprostou jistotou. Kniha je doplněná o autorovy vlastní poznámky k textu s odstupem času. Autor několikrát přiznává, že se v nějakém jeho názoru na věc mýlil. 

Tento záznam ukazuje, že jsem již něco pochopil ze svých zkušeností ze 14.února.

Ta věta mi také připomíná jednu důležitou věc, a totiž to, jak přínosná může být reflexe. Jinak řečeno zpětná vazba, úvaha o vlastním jednání, sebehodnocení. Ta věta mi připomíná, jak důležité je uvědomění si, že se můžeme mýlit a z vlastních zkušeností se tak poučit. Díky vlastní zpětné vazbě si chyby uvědomit a neustále se tak učit.

Vzpomněla jsem si, že já vlastně píšu takové podobné svoje osobní reflexe už spousty let. Od puberty si totiž pravidelně píšu deníky. Nejrůznější druhy notýsků a deníků jsou tak plné sebereflexe, chyb, domněnek, neúspěchů i úspěchů.

Jako Teachelka považuji reflexi za jeden z těch prvně položených stavebních kamenů mé práce—jako začínající učitel mi bude reflexe základem a pevným bodem. Budu díky tomu zjišťovat co se nepovedlo, a naopak co by fungovat mohlo.

Učitelské praxe na fakultě pedagogiky jsou vlastně především o odevzdávání dlouhých textů sebehodnocení a reflexe. Chápu to jako jednu z nejdůležitějších dovedností učitele.

S téměř stoprocentní jistotou se budu během prvního roku dopouštět mnoha pochybení, ale stejně tak může udělat chyby ve své práci již dávno zkušený učitel. Proto si myslím, že by reflexe neměla chybět po celou dobu učitelské práce.

Reflexe a chyby jsou neoddělitelní kamarádi.

Učíme se vlastními chybami.

Já se mohu stát dobrým učitelem pouze pokud projdu dlouhou řadou vlastních chyb.

Jak vtipné to je, že já jako Teachelka během výuky neustále hledám svoje vlastní chyby, píšu si reflexi a chybami se snažím sama učit. Zároveň tohle všechno probíhá v prostředí, ve kterém od svých studentů požaduji SPRÁVNÉ ODPOVĚDI, DOBŘE NAPSANÉ PÍSEMNÉ PRÁCE a VÝSLEDKY.

Prakticky všechno, co ve škole děláme, vede k tomu, aby se děti zaměřily na odpovědi. Především se správné odpovědi vyplácejí. Školy jsou jakýmsi chrámem k uctívání „správných odpovědí“… (str.113)

Jak vtipné je, že já sama se učím učit z vlastních chyb, ze sebehodnocení, a přitom chyby svých žáků ZNÁMKUJI.

Chyby svých žáků mám za úkol odstranit.

Své vlastní chyby vidím jako ŽÁDOUCÍ a PŘIROZENÝ CHOD VĚCÍ. Nicméně systém školy mi říká, že chyby mých žáků jsou nežádoucí.

Já své vlastní chyby opouštím s klidným svědomím, kdykoli si je uvědomím a poučím se z nich. Směle mohu nadále pokračovat ve své práci.

Takže zatímco já, Teachelka, svoje vlastní chyby vítám s úsměvem, neboť vím, že se z nich záhy poučím a příště se jich vyvaruji, moji žáci špatné známky vygumovat nemohou.

CHYBY SE ZA MNOU NEVLEČOU JAKO SE VLEČOU ŠPATNÉ ZNÁMKY ZA MÝMI ŽÁKY. 


› HOLT, John Caldwell. Proč děti neprospívají. Vyd. 2., (V nakladatelství Stehlík 1.). Volary: Stehlík, 2003. ISBN 80-902707-6-X.

0

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT