—
Mámě ten pocit nikdy nevysvětlím
ona v mém věku měla už zcela jiný svět
(svět, po kterém tiše toužím)
já se ale stále vracím sem – do svého starého pokoje
zatím uběhlo pětadvacet let.
Věci už jsou uspořádané jinak, mnoho z nich
jsme už dávno vyhodili, ve starých krabicích.
Je to hořkosladký pocit, ta tíha roků
všechny sny a plány
v každé knize a diáři, ve fotkách
vystřižených z časopisů
a na malé sošky už napadal prach.
Ta hořkost přichází postupně
když mají myšlenky volný prostor
vrací se všechno to
čím jsem kdysi chtěla být.
Symboly dětství a dospívání
najednou znamenají velký krok zpátky
pocit, že ty křehké sny stále nejsou skutečné
že ještě nejsem taková, jaká jsem chtěla být
a mě poté ve starém pokoji
zaplavuje smutek.
// kniha Practising Simplicity a Sofiin svět
3
