Vientiane, Laos
500fotek/36dní from Žaneta H on Vimeo.
Přesně na den před rokem se loučím se svým bráchou. Zakápnu tajnou slzu a pak mu podávám svoji zimní bundu — nebude k ničemu tam, kam míříme. Procházíme pasovou kontrolou a v tu chvíli nechávám svět tady doma v Čechách a nastavuju myšlení na těch sedm nadcházejících měsíců v Laosu. Chci si jít koupit časopis a po cestě chci ještě zavolat mamce. Automaticky šahám do kapsy svojí zimní bundy pro mobil, ale hrábnu svou dlaní do prázdna — já…
Poslední dva týdny v Laosu jsem začala pozorovat zvláštní jev. Město se mi pomalu začalo rozpouštět před očima…
Před odjezdem domů na týden v Luang Prabangu. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako turista. A Laos zdál se být tady takový…
Ta témata jako kdyby se sama nabízela, vidím je všude kolem sebe, prožívám je; zkrátka dovedu mluvit o životě docela s přehledem. Čtu knihy o…
Ta bundička je úplně u stropu, prošitá barevnými nitěmi, na konci rukávů dva barevné pruhy látky: žlutá a červená. Po celé délce bundičky je…
Teprve pár týdnů před odjezdem jsem splnila svoji misi…
Můj život tady v Laosu se pomalu blíží ke konci. Loučím se s místy i lidmi, které mi budou chybět. A v hlavě si začínám připravovat odpověď na otázky: Tak jaký je ten Laos? A co cestování? Jaký to je žít v Laosu?
Během výuky ve škole mám občas malé diváky: malé laoské děti z vesnice se vyškrábou do oken a pozorují. Nebo stojí na špičkách a zpoza okraje okna vyčuhují husté černé vlasy a pod nimi občas vykouknou dvě tmavé velké oči…
Zatímco se mi hlavní město Laosu pomalinku rozpouští před očima – z toho jak vše neznámé se mi po měsících zdá již velmi známé – okolní vesnice mě stále nepřestávají udivovat…
Konečně jsem našla odvahu udělat v těch každodenních činnostech změny. Především jsem skoncovala se svým vlastním telefonem. Cítím radost, úlevu a svobodu. Zrušila jsem připojení na všechny sociální sítě a na internet v telefonu prostě nechodím. A k tomu jsem ještě tady v Laosu…