Do not now strive to uncover answers: they cannot be given you because you have not been able to live them. And what matters is to live everything.
-
Vstáváme do brzké ranní mlhy. V pět hodin ráno procházíme naší obvyklou cestou, když „to“ chceme udělat rychle a vrátit se zase zpátky do peřin. Vyprovázíme moji mámu k autu a jsme rády, že dnes to nejsme my, kdo musí usednout brzy ráno do studeného auta. Dnes ne.
-
Mám z hygge strach. Hygge navíc útočí na moji obsesi obklopovat se krásnými knihami. Útočí na moji potřebu „číst to, co čtou všichni ostatní”, aby mi zkrátka něco neuniklo.
Proto mě velmi potěšila autorka knihy Sobí hora, Karin Tidbecková, když v doslovu cituje švédské slovo svårmod.
-
Ta holka je zlodějka knih.
A já zlodějku knih, vlastně různé zloděje knih, v poslední době, přitahuju nějakou děsně divně tajnou silou.
-
Afro Emoji & afroamerická literatura
-
„Ty se mi pokoušíš něco říct?“
Najednou se tu znovu objevila Uka.
Žofka přikývla.
„Mám tě radši než badminton.“
-
Do stejné řady autobusu jako ten kluk jsem si dnes sedla úplnou náhodou. Celou cestu po něm pokukuju. Tajně sleduju každý jeho pohyb. Drží totiž v rukách knihu.
-
…je skvělý věci uskutečňovat. Tolik nepřemýšlet a jednat, skočit do toho, myšlenky proměnit v akci.
-
Cesty autobusem jsou jako moje meditace: ve své hlavě hraju si s realitou a nechávám volný prostor obrazům, které se mi za pomocí velké fantazie před očima vytvářejí.
Inspirováno: Boris Vian — Pěna dní
-
Je srpen. Horko. Čtu knihu o ledu a sněhu. Snad se tím chci uklidnit, že zanedlouho nastanou změny, po kterých tajně toužím. Změny každodenních rituálů, změny nálad, změny pocitů, změny názorů a další různé změny pohledů na svět.