Zatímco se mi hlavní město Laosu pomalinku rozpouští před očima – z toho jak vše neznámé se mi po měsících zdá již velmi známé – okolní vesnice mě stále nepřestávají udivovat a napjatě sleduju ty rychlé obrazy, které se vykreslují na okýnku v autě.

Pozoruju všechny ty domy, které míjíme a dívám se, co Laosané dělají ve tři hodiny odpoledne: co asi dělali celý dnešní den, než usedli společně ke stolu venku před domem, o čem si asi povídají, čí jsou všechny ty děti pobíhající kolem domu, jakou práci dnes ještě mají naplánovanou, jaké jsou jejich starosti a co jim dělá největší radost, jaké vtipné historky si vykládají, když popíjí rýžovou pálenku a jaké pohádky vyprávějí dětem, když už večer musí jít spát…

– nejdelší hora v Laosu –

SaveSaveSaveSave

4

YOU MIGHT ALSO LIKE