lao literatura

  • Bře 11, 2018

Vientiane – week 17/31

Ještě dávno předtím, než jsme odjeli do Laosu, zapsala jsem si do notýsku název knihy, kterou musím po příjezdu najít někde v knihkupectví ve městě. Tuto knihu jsem našla díky projektu: A year of reading the world, 196 countries, countless stories Autorka tohoto projektu Ann Morganová se rozhodla přečíst knihy z celého světa, když si uvědomila, že čte knihy víceméně pouze od britských či amerických spisovatelů. Žádné překlady, žádný větší literární rozsah ve světovém měřítku.

Její TEDpřednášku si můžete poslechnout zde: https://youtu.be/Hh09xlzxRmE

Říkám si, že by bylo fajn si v budoucnu přečíst nějakou další knihu autora ze státu, kam pojedu na dovolenou, na výlet, nebo kde se zdržím třeba jenom chvíli. Ve čtvrtém týdnu v Laosu jsem tedy začala pátrat po knize Mother’s Beloved, Stories from Laos.

Knihkupectví jsou v celém městě pouze dvě: jedno knihkupectví je v druhém patře velkého obchodu s hračkami, druhé knihkupectví je spojené s kavárnou. Některé laoské knihy si můžete koupit i na trhu. Knihu jsem našla hned na první pokus.

HISTORIE LAOSKÉ LITERATURY

Vývoj laoské literatury je ta nejkratší a nejstručnější kapitola v knize o laoských dějinách, ale stejně tak komplikovaná. Samotný vývoj místní literární tradice vlastně začíná v 16.století: moralizující příběhy, bajky a legendy z Buddhových minulých životů, básnická díla popisující život králů, epické básně zapsané na palmových listech. Literatura sloužila především jako studijní materiál mnichů v chrámech. Ale tradiční literární kultura do roku 1930 neprošla žádným významným vývojem. Do roku 1930 vlastně místní mniši stále kopírovali texty za použití palmových listů.

Francouzi přišli roku 1893. Ve školách zakládaných Francouzi se tedy objevovala francouzská literatura a stala se tak předmětem studia místní laoské elity. Tato elita se tak učila Francouzky, učila se o francouzské kultuře a mnozí Laosané odjížděli dále studovat do Francie. Vývoj laoské literatury byl ale nepředstavitelně dlouhý nejen kvůli válečné situaci v Laosu, ale především kvůli velmi pomalému vývoji moderních technologií. Během období druhé světové války literatura začala sloužit především jako nástroj pro propagaci politických názorů a tak tomu bylo po dlouhou dobu. Od šedesátých let se začaly na trhu objevovat časopisy, které publikovaly krátké příběhy a postupně se v Laosu probouzeli první autoři beletrie.

První generace laoských spisovatelů si musela vydání knihy financovat ze svých vlastních prostředků. A tak autor mé malé knížky Mother’s Beloved – Outhine Bounyavong – chodil po ulicích hlavního města Vientiane a nechával k prodeji své knihy v malých kavárničkách, na hotelových recepcích a zkrátka všude tam, kde se domníval, že by mohl náhodou zabloudit nějaký místní čtenář.

Tahle malinká kniha povídek mi bude velkou památkou místní kultury. Hned jsem se tedy pustila do čtení, ale po první povídce jsem si to rozmyslela: nechám si ty příběhy na dobu, kdy si budu chtít zavzpomínat na můj čas tady. Knihu si prostě odvezu domů nepřečtenou. A myslím, že nebude jediná. I přes to, že literatura hrála v laoské kultuře především roli politickou, svoje nezastupitelné místo si nakonec postupně probojovala i díla místních autorů: lidové pohádky, povídky, legendy, historické příběhy. V knihkupectví jsem objevila nakonec velké množství těchto knížek přeložených do angličtiny.

 

SaveSaveSaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSaveSaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

2

YOU MIGHT ALSO LIKE