Ušmudlaný proces a lesklé sdílení

  • Dub 19, 2019

Nosím u sebe v zápisníku pár starých fotek.

Nosím je, aby mi připomínaly, na čem pracuju, aby mě inspirovaly a přinášely mi nové nápady.

Na základě těchto pár fotek potom vzniká mnoho příběhů. Jsou to příběhy o rodinných archivech, vzpomínkách, o smyslu fotek a focení obecně.

A nejsou to příběhy výhradně z naší minulosti, ale příběhy, kterými můžeme pokračovat i dnes.

KAPITOLA PRVNÍ: UŠMUDLANÝ PROCES

Držím ty fotky v rukách několikrát denně.  

Prohlížím si dorty, které vypadají na všech fotkách hodně podobně, i když je dělí mnohdy dlouhých dvacet let. (Styl dortů se od těchto dob do dnešního trendu radikálně vyvinul.) Na dortech počítám svíčky, dopodrobna zkoumám prostředí, ve kterém jsou fotky vyfocené, a nakonec mě ty úsměvy dětí na fotkách zachycené též přimějí se usmát.

Tyto fotky mají jedno společné: nedokonalost.

Všechny ty fotky jsou totiž zmačkané, zamazané a celkově takové ušmudlané.

Některé z nich kdysi dávno někdo přeložil na půl tak, že je teď přes celou fotku dlouhá čára. Na některých jsou zvláštní skvrny a kapky. Od čaje, kávy nebo limonády?

Držím ty fotky v rukách a mám z těch nedokonalostí opravdovou radost. 

Oddechnu si. 

Je totiž příjemné držet v ruce kousek papíru, který přežil dlouhé roky s pouhými odřeninami. Nebojím se s takovou fotkou sama manipulovat: hodím ji sem, přiložím tamhle…

(Když naopak chystám fotky pro rodiny, které fotím, manipuluju s fotkami jako s papírky ze zlata: opatrně, abych na nich ani malý otisk nezanechala.)

Dívám se na ty nedokonalosti a vzpomenu si na krabici, ze které jsem tyto fotky vybrala. Natržená krabice plná všech možných nesetříděných a stejně tak ušmudlaných fotek.

Přesně tady v tomto momentu se nachází i celý projekt Rodina v krabici: není to uspořádané, už vůbec ne dokončené. Je to ušmudlané a nedokonalé.

Na stole se mi povalují knihy, fotky, poznámky a zatím to není nic, co by stálo za sdílení.

A tady se zastavme.

KAPITOLA DRUHÁ: LESKLÉ SDÍLENÍ

Napíšu to ještě jednou: zatím to není nic, co by stálo za sdílení.

Opakování je nejlepší způsob, jak věci pochopit, takže: zatím to není nic, co by stálo za sdílení.

Cítíte také ten kontrast mezi nedokonalým procesem a lesklým sdílením?

Přemýšlím nad tím, co s vámi vlastně sdílet na sociálních sítích Rodiny v krabici (ahoj na Instagramu a ahoj na Facebooku!) a v hlavě mi běhají představy o dokonale připravených fotkách a vyšperkovaném obsahu.

I já mám pocit, že můj obsah musí být dokonalý a krásný.

Měla bych sdílet jen to nejlepší.

Mělo by to být přesně takové, co já sama konzumuju u ostatních tvůrců a různých kreativních či fotografických projektů. Vše je naleštěné a dokonalé.

Sleduju již hotové a ty nejlepší možné výsledky dlouhodobého ušmudlaného procesu.

Z nějakého důvodu je nejspíš více těch, kteří rádi sledují dokonalosti než těch, kteří milují kreativní proces. 

Já jsem v té druhé skupině.

Hodně si uvědomuju, že všechno to dokonalé někdy začínalo ve zmatku.

Já jsem pro ten zmatek a nedokonalost. 

Uvědomuju si, že instagramové profily jsou předem promyšlené a prozradím vám, že na to existují i návody, kurzy a tipy: jak si udržet konzistentní styl, jak vytvářet úspěšný instagramový profil.

Jako fanoušek a follower mi to nevadí. (Jen mě to trochu unavuje.)

Ale jako tvůrce?

Nyní mám nutkání tento uhlazený styl aplikovat i na svůj vlastní projekt.

A já toho najednou nechci být součástí.

 

I když je právě teď můj projekt na samém začátku, já už si to užívám.

Baví mě sledovat, jak se vše vyvíjí a jak jedna myšlenka dovede rozkrýt velký nápad.

Baví mě přesně to, jak objevuju jednotlivé příběhy a jak o mém nápadu vykládám lidem, kteří mi přináší další a další podněty k přemýšlení.

A taková je přesně kreativita: je ušmudlaná a zmatená.

Je krásně pestrá a neuspořádaná.

Svobodná.

Nebojí se nedokonalostí.

Můj projekt je právě teď ve svém vlastním procesu vytváření. A já jsem již unavená těmi dokonalostmi, které denně prohlížím na sociálních sítích. Právě proto chci dnes sdílet ten ušmudlaný proces. 

Jen vám chci ukázat, že ta radost už je teď, už teď je to kreativní proces, který je svým vlastním způsobem krásný.

Stejně krásný jako všechny ty naše archivní otrhané krabice plné osobních vzácností.

4

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT