Žando ty jsi fakt hrozná, vstávej dřív a něco dělej – slyším poznámky na moje pozdní vstávání a vyspávání, jako kdyby to bylo tak jednoduché!
Vyspíš se ve stáří, až na to budeš mít čas – často mi někdo říká, a přitom moje babička téměř nespí.

– Tak co, Žanetko, jak se máš, co je novýho?
– Ale asi nic, babi, dneska jsem nějaká unavená, nemohla jsem v noci zase usnout.
– No jo, však von byl zase včera úplněk! Já sem nezamhouřila oči!
– Ajo, no vidíš, úplněk, tak to já ani netušila…

Jsem noční sova. Do dlouhých hodinách píšu a pracuju na fotkách, neustále něco čtu na internetu a vymýšlím články. Přes noc jsem napsala většinu textů pro svůj blog. V noci jsem vymyslela návrh svého loga želvy a když mi Vlaďka poslala dokončené obrázky třech variant, vybrala jsem ten, který mi připomíná Měsíc.

Máte také něco, co obdivujete, ale zároveň víte, že toho vy sami nejste schopni? Pro mě je to tenhle graf, který zobrazuje denní rituály slavných umělců a spisovatelů. Mohu strávit pár minut nad detailním čtením grafu, při kterém si představuju jejich fascinující životy a obyčejné dny. Autor tohoto grafu a knihy Daily Rituals dodává, že z celkových 161 osobností zkoumaných v jeho knize, třetina vstává v sedm hodin ráno nebo dříve.

Mám chvilky, kdy si pokouším namluvit sama sobě, že taky dovedu být takhle ambiciózní, že si dovedu sjednat pravidelný režim sama se sebou a dokážu to často opakovat. Vždycky to vydržím jen asi po následující chvíli: ležím na posteli se zavřenýma očima, uprostřed denního rozjímání se utápím v husté kaši dokonalosti, v níž se moje tělo lehce nadnáší a kaše mě pomalu a příjemně obaluje, dává mi pocit, že jsem schopná naprosto čehokoli. A potom vstanu, ukončím denní rozjímání a jdu zase normálně reálným životem dál. Ne, tohle nedám. Pravda nakonec stejně zvítězí.

Každý jsme prostě jinak nastavený. Já vím, že pokud chci psát, nikdy nebudu psát ve čtyři hodiny ráno jako Murakami. Vím, že budu spíš jako Kafka pracovat v nočních hodinách a svůj spánek dohánět během dne, nebo si budu jako Picasso povídat s Měsícem a vyspávat do oběda.

A tak jsem si přestala vyčítat svoji neschopnost vstát o něco dřív a mít tak produktivnější ráno. Už vím, že ráno není zrovna to správné pro mne. Jsem si vědoma toho, že ze sebe ranní ptáče prostě neudělám, i když jsou ty rána kolikrát opravdu krásný a inspirativní. Ne, už asi napořád budu noční sovou. Na pořád hluboce zamilovaná do Měsíce…

I will never be
a morning person,
for the Moon and I
are much too in love.

 

The Strange Library | Haruki Murakami

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSaveSaveSave

SaveSave

3

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT