V Laosu jsme nejdříve oslavili Silvestra: „Ať se nám daří v novým roce,“ připili jsme si s Jakubem českou slivovicí o šest hodin dříve než lidé doma v Česku. V dubnu se potom konaly další velké oslavy: Pimai Lao a buddhistický nový rok. Pro mě osobně byl ale zásadní únor.

V únoru 2018 začal čínský rok psa.

Kupuju si ty nejlevnější vodové barvy vyrobené v Číně a maluju cokoli mě napadne. Je mi jedno, že ty věci, co tvořím, jsou na stejné úrovni jako když mi bylo deset. Moje kreativita se nikam neposunula. Začnu o kreativitě hodně přemýšlet. Mimo laoských vzorů a postav hmongů maluju několik vipetů. Mám zamluvené štěně u skvělé chovné stanice, ale ještě vůbec netuším, zda mi tenhle rok psa opravdu do mého života přinese vysněnou fenku…

Jednoho dne u snídaně maluju portrét vipeta modrou barvou.

Malovat neumím, a tak mi při malování bílé lysiny směrem k čumáku ujede ruka doprava. Vousy na obrázku vynechávám úplně, ale kdybych si na ně při malování vzpomněla, není zcela jasný, zda bych na jedné straně namalovala vousy bílé a na druhé tmavé. Portrét modrého psa si nakonec oblíbím a lepím na zeď.

Několik měsíců se potom dívám na ten obrázek na zdi a říkám si, že by to mohla být Cuketa.

Mohla by být malinká a světlounce hnědá.

Byla to Cuketa.

Aniž bych to tušila, vybrala jsem si štěně podle modrého vipeta na obrázku, který jsem v Laosu spěšně načmárala. Malej světle hnědej vipet s bílou lysinou, která zabíhá nad oči a směrem k čumáku uhýbá pod levé oko. Vousy na pravé straně jsou černé a na levé straně bílé.

A tak jsem si v čínském roce psa namalovala Cuketu.

3