Tak na kdy si naplánujeme děti?

Já nevím. Možná až docestujeme.

Až napíšu knihu a dojdu k sebe-poznání, sebe-realizaci a sebe-naplnění.

Nebo až se naučím vařit?

A hlavně, až se budeme chtít po tom všem už taky někam posadit.

Až budeme mít místo, kam posadíme bazén.

A taky až potom, co spolu navštívíme a prozkoumáme celou zeměkouli,
sem a tam, tam a ještě sem.

A vůbec,
já vždycky toužila procestovat Mars.

#travelingtomars

Takže nevím, kdy budeme mít děti.

Teď mám psa.

Ale pravdou je, že děti jsou mnohem krásnější poezií než psi.

O těch svých budoucích napíšu mnoho básní.

Začátek dějové odbočky.
Jednou se budu snažit, aby se to nezvrhlo: abych třeba tento svůj blog postupně nepřetvořila v blog mateřský. I když, pravdou je, že takový blog by už konečně mohl někdo skutečně a pravidelně číst, měl by totiž najednou ucelené téma a konzistenci, což je zásadní požadavek pravidelného čtenáře. Jenže ucelené téma a konzistence se podle mého soukromého názoru ani trochu neslučuje se skutečným životem. Takže proto můj blog nikdy ucelené téma mít nebude a nekonzistentní zůstane.
Konec dějové odbočky.

Děti jsou mým celoživotním zájmem.

Od focení miminek až po moji nastávající ušlechtilou profesi v prostředí, kde pro mnohé dětství končí.

Už několik let zažívám chvíle, krátké, někdy delší, kdy mnou projede vlna, která ve mne probudí Matku.

Matku dětskou—ne tu psí.

Je to vlna, která způsobuje náhlé zapomínání všech původních plánů a snů.

Třeba dítě, které zásadně chodí přes kalužiny.

Vlna.

Dítě, které naschvál hází na zem brambůrky.

Vlna.

Nebo dítě se špagetama.

Vlna.

Je to prakticky každé dítě, které jen tak je a dělá, co ho zrovna napadá.

A tenhle seznam činností je nekonečný jako vesmír.

Malé experty na schopnost „být jen tak“ jsem potkala v Laosu.

Děti tam totiž nikdo moc neřešil:
vždycky se někde válely, někde pobíhaly, někde si sedly a rýži jedly.

Vlny. 

Na děti v Laosu nikdy nezapomenu a málem jsem si jich několik přibalila s sebou do batůžku domů.

Takže jsem velmi nadšená, když vidím tyhle malé experty na bytí jen tak taky tady u nás.

Usměju se a je mi dobře.

A taky je dobře, že ty vlny přicházejí přirozeně a ke každému jinak, jinou dobu a z jiné strany.

Takže někdo děti má už teď, někdo jiný zase psy.

A všechno je správné.

Takže jednou určitě děti mít budu, ale teď mám psa a občasné vlny, kdykoli vidím děti, které jsou jen tak jak jsou.

Jednou ty moje budou také takové.

Tím jsem si jistá asi tak moc jako s tím cestováním na Mars.

 

5

YOU MIGHT ALSO LIKE