pohádka o želvě | poučení do nového roku

  • Led 1, 2016

Mám ráda pohádky od Macourka. Z jeho pohádek mám nejraději pohádku O bundě s pokaženým zipem, Jak se Kryštůfek stal šlehačkovým dortem, nebo Želva. Po Silvestru mě napadlo, že se tahle pohádka o želvě skvěle hodí na konec roku. Je to čas nového začátku a mě tak připadá, že my lidi máme ty nové začátky docela rádi. Příslib něčeho lepšího, novějšího, bohatšího, zdravějšího a zajímavějšího, příslib nějaké změny.

 

Pohádka vypráví o želvě, která byla tak trochu morous a co ji nejvíce otravovalo život, byl ptačí zpěv. Nesnášela ho. Otravoval ji a nesnášela ptáky. No jo, ale co s tím. Taková želva tady může být klidně sedmdesát let, může tedy počkat, až se něco změní. Jenže pták je pořád jenom pták. A ptáci zpívají jako my lidi mluvíme. Někteří mluví až moc. Ale ono z toho neustálého mluvení může rozbolet hlava, stejně jako želvu rozbolela hlava z toho neustálého ptačího zpěvu. 

Jednou se rozhodla, že to nebude poslouchat a nebude čekat na to, až se ta situace kolem ní zlepší. A to taková želva mohla čekat třeba i sedmdesát let. A tak si na konci pohádky želva sama uřízne obě uši. Tahle část pohádky je nejzajímavější a přináší ani ne tak dětem, ale spíš nám dospělým velkou myšlenku. Želva se změnou začala u sebe. Hned jak si uřízla ty uši, byla šťastná a spokojená. Neslyšela totiž vůbec nic a mohla si v klidu žít dál třeba dalších dvacet let. Možná bychom měli být jako ta želva a se změnami nečekat na konec roku, na to, až bude lepší příležitost, až budeme připravení, až bude víc svítit sluníčko a méně foukat vítr.


Pohádku o želvě mám ráda hlavně proto, že je její protagonistkou právě želva. V minulém roce 2015 jsem o tu svoji želvu nešťastnou náhodou přišla. Po osmnácti letech. Byla se mnou od dětství. Tahle samotná zkušenost mě taky poučila, stejně jako pohádka. Vlastně je to už druhá myšlenka od želvy.

Celý život chci totiž psa. A i když jsem měla želvu, pořád jsem chtěla psa. Přitom jsem měla to nejúžasnější zvíře. Žofka taky možná neměla uši, jako ta želva z pohádky, ale já si myslím, že mě měla ráda a ráda mě poslouchala.

Žofka mě naučila, že si už budu vážit toho, co mám a nebudu žít v myšlenkách o budoucnosti.

 

na fotce je moje želva Žofka s Matějem

Do nového roku nemám žádná předsevzetí, protože na to nevěřím. Ale poučím se z pohádky o želvě a když budu chtít během nového roku kolem sebe něco změnit, začnu u sebe. A taky si ponesu poučení od mé Žofky a budu šťastná s tím, co mám teď a tady (ale psa budu chtít dál, jen už teď chci věci dvě, štěně a malou želvičku).

Přeji Vám krásný celý rok 2016. 

SaveSave

6

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT