• osobní archivy a uspěchaná doba

    Čvc 21, 2018

    Neustále hledám ve svém životě věci, které si mohu zaznamenat. Data, jména, popisky, přepsané textové zprávy, úryvky z knížek, do deníku nalepené účtenky z kaváren, vylisované listy stromů v sešitě.

  • 20: sdílení a rozhovory

    Čvc 15, 2018

    Můj největší zádrhel, který mi brání v pravidelném psaní na blog (častěji je ten zádrhel spíš až v tom publikování a sdílení) je asi tento: najednou mě přepadne pocit, že v tom blogování není žádný význam, žádná trvalá hodnota. Občas mě napadne otázka, zda to sdílení někomu něco přináší. Problém je nejspíš ten, že já sama sleduju několik takových blogů, denně se na mě sypou články a příspěvky na sociálních sítích a poslední dobou jsem také unavená myšlenkou, že jsem bloger.

  • diplomy, chlupy a slzy

    Čvc 13, 2018

    Pamatuju si různé cesty domů z Olomouce.
    Tak třeba jedna cesta z Olomouce se přímo topila v mých slzách.
    Tenkrát mě totiž vyhodili ze státnic.

  • hluk z hřiště, kluk z hřiště

    Čvc 5, 2018

    Tohle mně dneska jenom tak proletělo hlavou: s jakou rychlostí z toho každodenního pohledu na sídliště a hřiště zmizely ty davy děcek v různobarevných teplákovkách…

  • Luang Prabang – week 28/31

    Čvc 3, 2018

    Před odjezdem domů na týden v Luang Prabangu. Po dlouhé době jsem se zase cítila jako turista. A Laos zdál se být tady takový…

  • 19: nejtěžší, nejdůležitější

    Čvc 1, 2018

    Po Laosu je nejtěžší vrátit se zpátky do mého pravidelného (stačí alespoň dvakrát týdně) rituálu: psaní, dokumentování, práce na fotkách, a především to spojení s vnitřním světem. S vnitřním duchem, chcete-li. Potřebovala jsem dva týdny. Dva týdny, abych si uvědomila, že to, co jsem si vytvořila v Laosu, mi bude už navždy chybět. Překvapivě to není cizina a kultura, co mi nejvíc chybí. Je to čas strávený něčím, co mě obohacuje, baví a naplňuje. Nejtěžší je možná opravdu to pravidelné nacházení času na tyto moje kreativní činnosti.

  • 18: očekávání

    Čvn 11, 2018

    Tento týden se vracím po sedmi měsících domů z Laosu a už nějakou chvíli přemýšlím o různých očekáváních, které v sobě mám. Dělám to vlastně každou chvíli: očekávám, jaké asi budou situace v budoucnu; očekávám nějaké výsledky; mám v sobě očekávání subjektivní a také očekávání druhých. Před odjezdem jsem měla v sobě velké očekávání: jaký bude asi život v Laosu?

  • Importovaný půvab ve tvých dlaních

    Čvn 7, 2018

    Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsme čekaly na víkend, až si konečně vezmeme ten nový svetr nebo mikinu a vyrazíme ven mezi partu kamarádů (a kluků). Šetřily jsme si naše nejlepší kousky na dny spíše významnější než na každodenní čas ve škole.