• 21: dvacet jedna

    Zář 3, 2018

    Od února tohoto roku jsem poslala celkem dvacet dopisů na různé anonymní emaily. Dvacet různých textů. Předstírala jsem, že každý z těch dopisů posílám kamarádce. Jenom tak jsem byla schopná hned od prvního dopisu sdílet opravdu osobní věci. Moje vlastní myšlenky, moje pohledy na život, moje příhody a věci, o kterých právě přemýšlím. Je to experiment, kam až může zasahovat moje vlastní zranitelnost: vzít kus sebe, zapsat to, a prostě tenhle kousek poslat dál… 

  • děti cestou do školy tančí

    Srp 27, 2018

    Začíná nám to veselé období přešťastných dětí v barevných tepláčkovkách nejlepší kvality, které s neuvěřitelnou energií a radostí v očích míří odpočatě zpátky do školy.

  • Malé boje: plastová brčka

    Srp 7, 2018

    V Laosu jsme prožili plastový šok. Cítila jsem se kvůli tomu dost špatně. Asi takhle: aha, takže tohle je tady celou tu dobu, po kterou u nás doma cucám v létě jedno brčko za druhým…

  • každý den jedna vzpomínka

    Čvc 30, 2018

    Minulý týden u drogerie létaly balónky zdarma! Když jeden prasknul už v ruce, ještě jste si stihli vzít další.
    Ten náš prasknul ve zverimexu…

  • osobní archivy a uspěchaná doba

    Čvc 21, 2018

    Neustále hledám ve svém životě věci, které si mohu zaznamenat. Data, jména, popisky, přepsané textové zprávy, úryvky z knížek, do deníku nalepené účtenky z kaváren, vylisované listy stromů v sešitě.

  • 20: sdílení a rozhovory

    Čvc 15, 2018

    Můj největší zádrhel, který mi brání v pravidelném psaní na blog (častěji je ten zádrhel spíš až v tom publikování a sdílení) je asi tento: najednou mě přepadne pocit, že v tom blogování není žádný význam, žádná trvalá hodnota. Občas mě napadne otázka, zda to sdílení někomu něco přináší. Problém je nejspíš ten, že já sama sleduju několik takových blogů, denně se na mě sypou články a příspěvky na sociálních sítích a poslední dobou jsem také unavená myšlenkou, že jsem bloger.

  • diplomy, chlupy a slzy

    Čvc 13, 2018

    Pamatuju si různé cesty domů z Olomouce.
    Tak třeba jedna cesta z Olomouce se přímo topila v mých slzách.
    Tenkrát mě totiž vyhodili ze státnic.