Nikdo nic v životě neprožívá úplně stejně je citace z knihy Svět podle Garpa. Ten příběh si nepamatuju úplně dopodrobna, už dávno mi prostě vyběhl z hlavy. Skoro nic se mi v hlavě neuchovalo, tedy kromě této citace zapsané v malinkém notýsku. Ta věta ve mně zůstala.

A právě teď bych ji chtěla použít: protože pokud budu psát o svých zkušenostech se sociálními sítěmi a internetem a o přehlcení, nebo budu sdílet svoje úvahy a svůj příběh – bez téhle jedné věty, naprosto úmyslně vytržené z kontextu knihy, se to prostě neobejde.

nikdo nic v životě neprožívá úplně stejně

Nedávno jsem se zapojila do diskuzního fóra projektu Center for Humane Technology a pár dní jsem pročítala příspěvky v diskuzi na téma: mám odejít z facebooku, nebo ne?

Tato debata je dlouhá a plná různých velmi zajímavých příběhů. Žádný konečný závěr ale nemá, protože: každý má naprosto různé představy, různé zkušenosti, různé způsoby jak facebook využívá a nebo různé důvody proč zůstat či odejít.

Zde asi najdeme jen hodně těžko jedno jediné nejlepší řešení pro všechny.

Proto si myslím, že je pro tuto chvíli důležité určit si svoje vlastní JAK budu využívat sociální sítě, KDY budu připojený, a PROČ.

Jenže ještě dříve, než si jsme schopní odpovědět na tyhle otázky – musíme si uvědomit, že vůbec JSME velmi lehce ovlivnitelní a že tyto aplikace jsou bohužel navržené tak, aby se dokázaly přizpůsobit každému druhu chování. Takže zatímco si myslíme, že všichni používáme stejné aplikace a sítě – ty aplikace nám ve skutečnosti předhazují přesně to, co potřebují k tomu, aby si tu naši konkrétní jedinečnou pozornost udržely.

A protože

nikdo nic v životě neprožívá úplně stejně,

každý z nás poté prožívá stejné věci naprosto odlišným způsobem.

Nakonec to můžeme i odborněji pojmenovat:

social media sensitivity / citlivost na sociální média a sítě

Najdeme určitě ty, kteří jsou odolní jako kůra stromů, ale jsou tady ti z nás, kteří jsou citliví, lehce zmanipulovatelní a lehce ovlivnitelní (já taky).

Tuhle odlišnou citlivost bychom tak mohli považovat za něco normálního, jako když někdo nesnáší zubaře a druhému zase tolik nevadí. Poté by bylo možná o něco jednodušší mluvit více otevřeně a nebát se říct všechno přesně tak, jak to cítíme:

—Hele, prostě mně to nedělá dobře, chápeš?
—Jasně, chápu, nikdo nic v životě přece neprožívá úplně stejně.

Největší starost mi dělají mladší teenageři, jejichž hodnocení sebe i ostatních zakládají na počtu lajků a zhlédnutí; teenageři, kteří trpí psychickými problémy a v některých státech se stále zvyšují čísla těch nejhorších případů.

To se prostě děje.

Každý den.

Teď.

Stačí se tomu tématu věnovat a najít si ty správné informace.

A to je číslo jedna na seznamu úkolů, pokud s tím chcete něco udělat už teď (já taky): zvyšovat povědomí lidí o tomhle všem.

A pokud vám někdo říká, že zde žádný problém není?
Pravděpodobně ví o našem světě daleko méně,
než jak si ve skutečnosti myslí.

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

9

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT