O víkendu jsme měli návštěvu.
Moje babička se přišla podívat, jak žijeme v novém bytě.

Dostala jsem od ní výbavu do domácnosti: nové talíře, které jsem si sama vybrala, což znamená, že se moje rozhodnutí nesetkalo tak úplně s babiččiným pochopením. Takže jsem nejdříve babičku uklidnila, že přesně takhle se mi to líbí.

„Babi, ale té polívce je úplně jedno, že je podaná v talíři s kytičkami, zatímco hlavní chod, knedlík s omáčkou, jsou v talíři s modrým proužkem. Naopak, já si myslím, že se k sobě ty talíře senzačně hodí!”

Jsou to krásné talíře; jsou české, tradiční, věc na celý život. 

„A, Žanetko, nepotřebuješ hrníčky? Já ti mám doma takový pěkný, co už nepotřebuju.”

„Ne, babi, děkuju, teď jsme si koupili tyhle dva malinký šálky na malý kafe, takže máme všechno.”

„No ty malinký lžičky k těm malým šálkům mám taky, můžu ti je dát!”

 

Takové jsou, a vždy budou, nástrahy ne-minimalistů, kterým musíme čelit — my všichni, co jsme pochopili, že mnohé věci v domácnosti jsou limitující, a že obtěžkávají náš jinak svobodný život.

Střet generací není jednoduchá věc, ale to neznamená, že se tomu budeme bránit hlava nehlava. Lepší je tuhle mezigenerační neshodu respektovat a dívat se na ni jako na živoucí experiment: aha, takže takovýhle je myšlení babičky a takhle zase teď uvažuju já.

Já se vždy jen usmívám a kývám hlavou, říkám, že se na ty hrníčky velmi ráda přijdu podívat, i když vím, že už teď mám těch hrníčků tak nějak moc, takže je pravděpodobně odmítnu.

Nevím ještě úplně přesně, co pro mě znamená minimalismus.

V novém bytě se řídíme spíše našimi vlastními zkušenostmi: životem v malém domečku a životem v Laosu. To je něco konkrétního a praktického; něco, co jsme si sami prožili.

Takže se snažím naše nové bydlení vést právě takovým směrem: zabydlet se tak, jako kdybychom se měli za pár měsíců vydat s batožinou zase někam na jiné místo. A v bytě, nebo v krabici na půdě, necháme právě to málo, co nás nebude zatěžkávat a počká na nás, až se zase vrátíme domů.

Teď se právě vůbec nikam nechystám. Teď chci být doma. Ale tahle myšlenka v hlavě mi pomáhá čelit těmto ne-minimalistickým nástrahám.

Minimalismus chápu jako termín, který jsme si vymysleli jakožto lék na všechno, co nějak souvisí s opakem minimalismu (konzum, hodně věcí, materialismus). Když si totiž přečtete slovo minimalismus pozpátku, zjistíte, že to tak přesně jako nějaký speciální lék z lékárny opravdu zní!

Máte pocit, že vás zatěžují všechny ty nepotřebné věci v domácnosti?

SUMSILAMINIM je právě pro vás to správné řešení!

(tuhle myšlenku musím ještě promyslet. ještě o tom bezpochyby nějakou blbost napíšu.)

4

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT