Nedávno jsem náhodou narazila na web jedné fotografky a začetla jsem se do dlouhých textů o focení. A narazila jsem na informaci, kterou od té doby nemůžu dostat z hlavy, a která mě tak nějak zaskočila. Při domluvě focení totiž rovnou souhlasíte, že budou vaše fotky zveřejněné na sociálních sítích fotografky, předně na facebooku a instagramu. Pokud ale nesouhlasíte, zaplatíte poplatek za to, že fotky zveřejněné nebudou.

Nejhorší na tom je, že ji docela chápu. Pokud zahloubáte pod povrch facebooku zjistíte, že je to vlastně ve své hlavní podstatě nástroj pro podnikání a propagaci. Čísla, statistiky, propagace, další čísla. Mám pocit, že jsme my jako fotografové (i když se já sama za takového fotografa moc nepovažuju) vcelku závislí na sociálních sítích. Bez téhle propagace by se o nás jen stěží někdo dozvěděl. A to neříkám jen tak, tohle vím z vlastní zkušenosti …


když potkám někoho známého po dlouhé době, jsem často v rozpacích už během prvních pár vteřin po tom, co se pozdravíme. jde o dvě jisté otázky, na které absolutně nevím jak odpovědět:
otázka první – jak se máš?
otázka druhá – fotíš ještě? 

 

Chci se ale vrátit k tomu poplatku… Do téhle chvíle jsem si myslela, že je NORMÁLNÍ náš reálný svět, že je normální mít fotky u sebe na počítači, nebo nejlépe v albu, na zdi, v krabici. Myslela jsem si, že je normální fotografie využívat jako něco materiálního.

Často jsem přemýšlela, že bych já měla platit za to, že mohu zveřejnit na internetu fotky rodiny a miminek. Mám v archivu hodně fotek rodin a dětí, které se nikdy nedostaly ven do reálného světa sociálních sítích. Samozřejmě, že jsem chtěla ukázat, co jsem vytvořila, to vás nebudu vodit za nos; ale pocit, že zacházím s cizím soukromím mě pokaždé přesvědčil, že to nemám zapotřebí.

Podobnou věc jsem našla ještě u jiných fotografů. A já se ptám, co je tedy dneska NORMÁLNÍ?
Svět na facebooku, fotky naší rodiny a dětí na facebooku, fotografové sdílící denně něčí úsměvy a miminka? Nebo se mi to jen zdá a stále je normální svět mimo internet? Prosím, řekněte, že jo.
Obávám se, že se naše doba začíná nějak obracet a určitá část našeho dění se odehrává právě na sociálních sítích. Jako kdybychom žili na vzduchu a ve vodě zároveň, občas se držíme tak na půl cesty, a většinou žijeme někde mezi…

možná žijeme ve dvou různých realitách,
přičemž obě dvě už považujeme za normální.
trošku mě to děsí.

 

Čím dál tím víc o tomhle přemýšlím a chci si zachovat svůj odměřený a konzervativní postoj vůči sdílení i přes to, jak skvělé je to prostředí pro propagaci (a to je pravda, kterou si musíme přiznat).

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

7
13/07/2017

LEAVE A COMMENT