Krtečkova nejlepší kamarádka

  • Led 25, 2018

Dnes v noci jsem ležela na posteli, zírala vytřeštěnýma očima na strop a u toho hodně těsně tiskla Kubovu dlaň.

Je pět hodin ráno a někde ve stropě se odehrává to, co přišlo dříve, než jsme čekali. Do téhle chvíle to byl poprvé docela zážitek, potom vyděšení, následovala sranda, a teď na konci je to nejhorší ze všeho. Slyšíme, jak nad našimi hlavami trpí zvíře.

— Žany, v klidu, prosimtě, no kdo je nejlepší kamarádka Krtečka? uklidňuje mě Kuba.

— Jo, jasně, Myška! Díky, to je fakt, ta Myška je hrozně roztomilá, ma velký ušiska a takovej pěknej ocásek, hned je mi líp.

Myš nad námi přestala vřískat, jenom se nepřestala vrtět, poskakovat a zápasit s lepidlem. Nezdá se to, ale ještě teď mě děsí, jaké to byly rány a rachot.

— No jo, ale ta Myška byla taky občas taková malá potvůrka, vždycky se tak vychytrale uchechtávala.

I tak se snažím na to nemyslet, neposlouchat a v hlavě přemýšlím o Krtečkovi, jak tam občas ta malá Myška něco provedla…

— Lásko, já jen doufám, že za chvíli neuslyšíme nějaký vítězný myší pípnutí, jakože výsměch, že se z toho lepidla dostala!

Čistě ze sobeckých důvodů jsem ráno měla radost, že se tam ta myš přilepila už nadobro.

Zjistila jsem, že jsme myš už objevili hned první den našeho pobytu v Laosu.
První noc v novém pokoji:

17.11.2017

… , ráno nás vzbudil budík a divné zvuky.

Na všechny zvuky v bytě si budu muset zvyknout.

Tahle poznámka se nakonec dostala i do mého osobního dokumentu, týden 01:

Postupně si zvykáme na všechno nové kolem nás.

Tohle jsem svojí mamince neříkala. Možná ale tohle trochu čekala, když jsem ji v listopadu 2017 oznámila, že přerušuju školu a jedu do Laosu. O Laosu skoro nikdo nic nevěděl. Ani já sama, ostatně.

Upřímně, možná jsem si trošku představovali právě tohle, že by tady lidi stále žili v chatrčích, s myšmi, v podmínkách u nás dávno překonaných?

Takže, mami, Laos je ještě možná takový, tam někde na vesnicích. Ale ne tady, v hlavním městě, nebo teda ne u nás na baráku. Náš byt je moc pěkný, čistý, máme lepší koupelnu než jsme měli doma. A máme ty koupelny dokonce dvě. Na zdech je dřevo, pěkně to tady voní, a je mi tady příjemně. Vlastně si žijeme na velmi vysoké úrovni v porovnání s životem na vesnici.

Na druhou stranu je tady v hlavním městě ale i spousta těch, kteří jsou ještě na vyšší úrovni než my: obrovské vily, range rovery na parkovišti, ostraha u brány. Laos je země takových extrémů, že se člověk musí divit. Šéf firmy, která organizuje ostrahy v hotelech a apartmánech, je prý miliardář, který žije někde v Malajsii. A já potom někde na vesnici ve škole dávám puberťákům za odměnu obyčejný sešit. Přijmou ho s vděkem, protože takový lepší sešit je drahý a prostě se hodí, když mezi pomáháním rodičům doma s hospodářstvím, občas dojdou do školy, naučit se pár nových anglických slovíček. Mám s sebou omalovánky s krtkem, těším se, až je budu rozdávat (třeba té malé holčičce z fotky, sedí v druhé lavici – slyším říkat svoji mámu, která se nakonec snad uklidní, že máme ve stropě myš).

Občas si neuvědomuju, že jsem v hlavním městě Laosu. Takže nakonec mě to chytání myší zase pěkně vrátilo do reality. Ano, píšu “myší”, později večer jsme totiž slyšeli vřískat ještě někde ve stropě myš druhou.

Takže myši. To je už skoro na omalovávankovou terapii s Krtečkem, protože pohádku si tady nepustím: Omlouváme se, z licenčních důvodů si tento obsah pustíte pouze na území České republiky.

 

Tak vítej v Laosu.

Kolik měl ten Krtek myších kamarádek?

6

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT