„Ty se mi pokoušíš něco říct?“

Najednou se tu znovu objevila Uka.

Žofka přikývla.

„Mám tě radši než badminton.“

„Ale to já tě mám radši než badminton,“ protestovala Uka.

Uka a Žofka jsou kamarádky.  

Žofka zjistila, že je Uka ještě lepší než letní prázdniny. Uka je lepší než zmrzlina nebo cukrová vata.

No jo, jenže stále to nejsou ta správná slova, která by vystihla přesně to, co má Žofka na mysli.

Jak říct to, co nám leží na srdci, ale je těžké pro to nalézt slova?

 

Tahle kniha mi padla do ruky zrovna v období, kdy i pro mě bylo občas těžké vyslovit věci, které byly někde hluboko ve mně zaryté. Zkrátka ty věci nešly z těla ven. Nešlo to říct. Nešlo pro to najít ta správná slova…

Proč slzy nejsou slova?

A co znamená, když mlčím?

Pro naše emoce a city neustále hledáme to správné pojmenování.

Žofka z téhle malé ilustrované knihy ví naprosto přesně, co chce říct, ale nejde to!

Kam se ta slova najednou ztratila?

Hledá slova, kde se jen dá: na ulici a ve slovníku, hledá malá slova i ta velká.

Nikdy jsem neuměla mluvit o věcech, které mě trápí. Tyhle věci ze mě většinou vychází až se slzami a s naprostým vyčerpáním po tak dlouhé době držení toho trápení hluboko v sobě. Slova se potom hledají velmi těžko.

Ani vyjádření upřímných díků, lásky, náklonosti nemusí být tak jednoduché, jak jednoduše to zní.

Uka má radši Žofku než tisíc různých věcí na světě.

A stejně tak má Žofka radši Uku než tisíc různých věcí na světě.

Ale kde jsou ta správná slova?

City byly větší než slova
S tím se nedalo nic dělat

 

1

YOU MIGHT ALSO LIKE