nahodilosti

 

snažím se psát a nemyslet přitom:
pro koho to píšu
neumím to napsat
nejsem dost dobrá
někdo mě bude hodnotit
jak by to napsala ona
jak by to napsal on
tohle nezní dobře

nevím jak se to napíše správně
je to hloupost
proč to píšu
jsem nezajímavá
jsem nikdo
tohle vlastně vůbec nedává smysl
/
/
/
/

to je hodně věcí,
ale pokaždý s nimi v hlavě
když si píšu jen tak pro sebe a ze sebe,
to najednou prostě nejsem já.

.

 

Výhled z balkonu
a moje jediná kniha
kterou tady mám
neviditelná města
italo calvino.

SaveSave

SaveSave

SaveSave