Milá –––– ,

Pamatuješ na tu moji sněhobílou mikinu? Jak hrozně moc jsem ji chtěla nosit už ten den, kdy mi ji rodiče koupili? Přitom bylo na mikinu ještě až moc velké teplo. Já jsem i tak dokonce uvažovala o tom, že si tu mikinu prostě vezmu místo trička rovnou na holé tělo – tak moc se mi nechtělo čekat na mikinové počasí.

Ráda vzpomínám na dobu, kdy jsme čekaly na víkend, až si konečně vezmeme ten nový svetr nebo mikinu a vyrazíme ven mezi partu kamarádů (a kluků). Šetřily jsme si naše nejlepší kousky na dny spíše významnější než na každodenní čas ve škole. Některé kousky jsme si nechávaly na to, až půjdeme do kina nebo konečně po týdnu vyjedeme na zábavu. Některé oblečení čekalo dlouhý týden na poličce, abychom pak mohly plně zazářit před tím, kdo se nám tolik hodně moc líbí. Některá svoje trička nebo značkové kvalitní džíny jsem nosila tak, abych si je stihla před zábavou ještě přeprat. Občas jenom jedno pitomé tričko dokázalo nemožné – zvedlo mi sebevědomí, dovolilo mi cítit se ve svém těle dobře. A to jenom díky tomu, že jsem si ho nechala na tuhle příležitost. Naše dny se dělily na ty, které byly obyčejné a dny, ve kterých se možná může i stát, že potkáme naši první skutečnou lásku. Je dobré mít ve skříni pro tyto příležitosti pár opravdu výjimečných oblečení – připravených ihned hrát svoji zásadní roli v životně důležitých situacích. 

Dnes to máme ale o hodně moc lehčí!

Představ si, že už nemusíme čekat ani jeden den. Vlastně ani jednu hodinu a ani minutu.

Nový svetr? Cvak – jedna fotka a šupnu to těm klukům přímo před nosánek. Importuju jim ten svůj půvab v nové halence přímo do jejich vlastních dlaní, aby se nemuselo čekat vůbec na nic. Proč být překvapený a nač čekat, když tohle všechno mohu mít zcela pod kontrolou? A možná taky ze strachu, že by si toho ti kluci snad ani nemuseli reálně všimnout, což je pravda, protože většinou to ty kluky moc nezajímá – děláme to kvůli sobě.

Jak moc jsem ráda, že jsem pubertu a první lásky prožila v době, kdy se na tohle všechno čekalo a kdy neexistoval žádný jiný způsob jak se někomu zalíbit, než se skutečně setkat v reálném momentu. 

Bylo to roztomilý. Bylo to krásně naivní. Bylo to přirozené.

A tahle roztomilost, ta naivita, ta nám to období, myslím si, tak nějak obohatila, že na to teď můžeme takhle nostalgicky vzpomínat. Jako dneska, když jsem si vzpomněla na svoje zpocené tělo pod tou sněhobílou mikinou – kterou jsem si nakonec stejně oblíkla už hned ten den.

Tvoje Ž.

4

YOU MIGHT ALSO LIKE