Fotky, které neexistují

Když učím, jsem tak ponořená do výuky, že si zapomínám dělat fotky: důkazy o tom, že zde skutečně jsem.

Důkazy o tom, že zde skutečně jsem?

Důkaz? – napadne mě.

Copak potřebuji nějaký fotografický důkaz úplně pro všechno? K čemu potřebuju vlastně tyhle fotky? Abych si jimi dokazovala svoji živoucí skutečnou přítomnost tady na tomhle místě?

Občas před sebou vidím obrazy a chvíle, které probudí tuhle touhu po důkazech a já si potom tiše přeju mít ty chvíle na fotkách. Ale pokud to já sama budu mít navždy uchované v hlavě, ve svých vzpomínkách, nikdo mi tyhle momenty přeci už nevezme – s fotkou i bez fotky.

Některé momenty jsou tak rychlé a míjivé, že je prostě na fotce nemám.

Některé fotky jsou pouze v mých představách.

Jako třeba tohle okno. Tuhle fotku holčičky v okně jsem si vyfotila po výuce, jako vzpomínku na všechny ty ostatní obrazy, na které nikdy v životě nezapomenu.

Během výuky ve škole mám občas malé diváky: malé laoské děti z vesnice se vyškrábou do oken a pozorují. Nebo stojí na špičkách a zpoza okraje okna vyčuhují husté černé vlasy a pod nimi občas vykouknou dvě tmavé velké oči. Hodně takových dětí přichází později odpoledne, během posledních třiceti minut výuky. Stoupnou si do okna a dívají se na tu cizí zvláštní holku s velkými brýlemi, která stojí před tabulí a neustále máchá rukama, něco předvádí a říká zvláštní slova.

Laoské děti jsou asi to nejroztomilejší, co kdy moje dětská duše spatřila. Domů bych si nejraději odvezla, v malém batůžku, úplně všechny.  

Jeden den se do okna vyškrábala malá holčička.

Svoje dlouhé husté černé vlasy měla zapletené do dvou širokých rozcuchaných copánků. Kolem obličeje měla vytahané malé pramínky, které se jí lepily na ústa. Sedla si do okna, záda si opřela o rám okna, a pozorovala mě. Její tvář neměla žádný výraz, nehnutě tam takhle seděla nějakou dobu a upřeně se dívala mým směrem.

Tahle malá copatá holka – nebo spíše ten obraz malé holky v okně –  je moment, na který už nikdy nezapomenu.

Je to obraz, který existuje pouze v mé hlavě, je to natrvalo utkvělá představa, je to vzpomínka, kterou si budu už navždy hýčkat, je to pro mě velmi silný moment, zástava srdce, zachvění – a je to fotka, která neexistuje.
SaveSave

SaveSaveSaveSave

SaveSave

9

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT