Mámě ten pocit nikdy nevysvětlím

ona v mém věku měla už zcela jiný svět

(svět, po kterém tiše toužím)

já se ale stále vracím sem – do svého starého pokoje

zatím uběhlo pětadvacet let.

Věci už jsou uspořádané jinak, mnoho z nich

jsme už dávno vyhodili, ve starých krabicích.

Je to hořkosladký pocit, ta tíha roků

všechny sny a plány

v každé knize a diáři, ve fotkách

vystřižených z časopisů

a na malé sošky už napadal prach.

Ta hořkost přichází postupně

když mají myšlenky volný prostor

vrací se všechno to

čím jsem kdysi chtěla být.

Symboly dětství a dospívání

najednou znamenají velký krok zpátky

pocit, že ty křehké sny stále nejsou skutečné

že ještě nejsem taková, jaká jsem chtěla být

a mě poté ve starém pokoji

zaplavuje smutek.

 

 // kniha Practising Simplicity a Sofiin svět

SaveSave

SaveSave

SaveSave

2
10/07/2017

LEAVE A COMMENT