18: očekávání

  • Čvn 11, 2018

Tento týden se vracím po sedmi měsících domů z Laosu a už nějakou chvíli přemýšlím o různých očekáváních, které v sobě mám. Dělám to vlastně každou chvíli: očekávám, jaké asi budou situace v budoucnu; očekávám nějaké výsledky; mám v sobě očekávání subjektivní a také očekávání druhých. Před odjezdem jsem měla v sobě velké očekávání: jaký bude asi život v Laosu? Plánovala jsem, co všechno mohu udělat s touto příležitostí a jak mohu využít tenhle čas. Nyní mám před sebou návrat a domů a plánuju znovu. Jaký bude můj návrat domů? Změní se něco, až budu zpět doma po tak dlouhé době? Inspirovala mě v něčem tahle zkušenost a jak mě změní?

Zjistila jsem, že se hodně často trápím jenom kvůli mým očekáváním. Je to podobný pocit, který jsem zažívala při focení svateb: tlak očekávání nějakého konkrétního výsledku nebo něčeho, co si lidé představují, ale jsem to nakonec já, kdo to v tom momentu vytváří. Jaké fotky asi očekávají? Jak si představují tenhle den na fotkách? Je možné jejich očekávání naplnit? Máme stejné představy a očekávání? Já věřím tomu, že emoce, život a každodennost se mění každou možnou chvíli; je to energie, která se pohybuje a neustále proměňuje. Stejně tak se neustále mění moje očekávání a stejně tak i očekávání druhých. Často si čtu svoje zápisky v deníku a tam to všechno je: na co jsem myslela před měsícem, mě již dávno netrápí; co jsem plánovala se z ničeho nic změnilo na úplně jiné plány; a moje očekávání se ještě nikdy nevyplnila. Podle momentální situace se očekávání „jaké to bude“ téměř pokaždé proměnilo v něco úplně jiného.

Očekávání jsou ale úplně pokaždé důvodem mojí nevyrovnanosti. A je těžké jim odolávat. Kvůli očekávání se často trápím před, během, i potom. Očekávání mně ale brání prožívat naplno přítomný okamžik, protože se moje mysl zaplní myšlenkami o tom „jaké to bude“ a plány, že „tohle všechno bych měla udělat a takhle by to mohlo být“. Vlastně nevím, proč na sebe vyvíjím takový tlak z očekávání, když sama moc dobře vím, že nic z toho není podložené skutečností, a že se to všechno každou chvíli mění.

Očekávání nepochází z přítomné chvíle; očekávání je pouze budoucnost, kterou si vytváří moje vlastní myšlenky. Takže, co kdybych to nechala být? Co kdybych nemyslela na svoje očekávání a pouze se nechala unášet momentem času? Co kdybych přestala přemýšlet o tom, zda se moje očekávání z Laosu naplnila, ale pouze to přijala jako skutečnost. Co kdybych ani můj návrat neměla zabalený do pomyslného obalu očekávání a pouze se nechala vést přítomností?

Protože všechno se vlastně děje právě teď. Pokud je očekávání budoucnost, budoucnost je pak pouze kolonka v kalendáři, číslo, představa. Možná, že budoucnost jako taková vlastně neexistuje, neboť budoucnost nemůžeme prožít žádným jiným způsobem než TEĎ.

 

Dnes píšu pro Tebe
& Všem

Žaneta

0

YOU MIGHT ALSO LIKE