10: nuda

  • Dub 8, 2018

Pokud budeme mluvit o štěstí a spokojenosti v životě, budeme muset mluvit i o dětství. Nedávno jsem si vytvořila seznam největších darů mého dětství. To jsou právě takové věci, bez kterých bych, si myslím, dnes nebyla taková, jaká jsem. Prvním bodem tohoto seznamu je nuda. Nudu totiž považuji za to nejlepší, co se mi v dětství přihodilo.

Máma mi často říká, že si se mnou hodně hrála. Jenomže když si zavzpomínám a zapátrám v dávné historii, nemám ani jednu vzpomínku na svoji mámu, jak třeba drží barbínku-manžela mé bárbínky-manželky a že teď jakože půjdeme třeba jako nakoupit, ale zapomeneme doma jako peníze, takže se pohádáme a ty mně řekneš jako abych se pro ně vrátil. Je možné, že si se mnou hrála v době, kdy jsem si ještě nevytvářela tak silné vzpomínky, které by se mnou zůstaly. Moc tomu ale nevěřím. Spíš si myslím, že jakkoli si se mnou máma hrála, dělala to tak skvěle, že jsem si ani neuvědomovala, že si se mnou vlastně hraje (je ale nutné neopomenout vývoj dětské hry). Myslím si, že to bylo nějak takto: máma mě dokázala správně nasměrovat, přišla se skvělým nápadem, pomohla mi něco postavit a na hru nachystat, ale zbytek prostě nechala už na mě. Nechala mě v té nudě, ať si ní nějak sama poradím. Pamatuju si, že jsem pokaždé našla způsob, jak se zabavit. A byla to právě nuda, která způsobila, že jsem se naučila být jenom sama se sebou.

Dnes mám občas pocit, že se nuda bere jako něco, co by se dětem nemělo stávat nějak často a pravidelně. Nuda se možná stala více nebezpečnou. Možná se mýlím, ale není snad dnes trendem navštěvovat co nejzajímavější kroužky? Od dvou let chodit na angličtinu, od čtyř do dětských klubíků, od pěti na sport a od sedmi na klavír. Nudu ale považuji za stejně tak důležitou jako všechny tyto kroužky. Nuda by měla s kroužky koexistovat. Nudu dítě potřebuje, stejně tak svůj vlastní svobodný prostor a čas tu nudu nějak zpracovat. Nudou si vytváříme náš vlastní svět, který s námi možná už zůstane a stane se naším pevným bodem. Když se na sebe dnes podívám, nejsou to kroužky, ale je to právě nuda, kterou považuji za to největší štěstí mého dětství.

Dnes si velmi často vzpomenu na slova jedné spisovatelky (volný překlad): nezajímá mě, jaká místa na světě jsi procestoval a s kým; nezajímá mě, co jsi studoval nebo kde právě pracuješ a jaké máš výsledky; mě zajímá, jak dokážeš naplnit v sobě to prázdné místo, když tohle všechno zmizí. Zda dokážeš být jenom sám se sebou a zda si v těchto prázdných momentech svoji společnost dokážeš užít. [Oriah]
 

Dnes píšu pro Tebe
& Všem

Žaneta

0

YOU MIGHT ALSO LIKE