06: strachu přímou čarou vstříc

  • Bře 11, 2018

Každý to slyšel na hodinách českého jazyka minimálně po každém nepovedeném diktátu: abys dobře a bezchybně psal, musíš hodně číst. Musíš číst pravidelně a nejlépe kvalitní literaturu. Potom si takzvaně zautomatizuješ všechna pravidla včetně vyjímek. Zní to tak logicky, že to prostě musí být pravda. Je dokonce možné, že to bylo i na někom testováno a kdyby ano, já sama bych byla právě tím ojedinělým vzorkem, označeným červenou páskou, u kterého toto pravidlo naprosto selhalo.

Četla jsem odjakživa a čtu hodně. Například jsem četla daleko více než moje kamarádka, sousedka z lavice (ano mluvím o tobě), která měla ohromný talent napsat všechny diktáty bez chyby. Navíc, když jsem ji občas pozorovala, psala ty diktáty tak lehce, jako kdyby právě ťukala smsku mámě, že půjde po škole ještě s holkama na kafe.

Domnívám se, že i kdybych tu správnou češtinářskou intuici měla, nevěřila bych jí. Problém byl v tom, že jsem při diktátu všechna pravidla v hlavě zpochybňovala a vymýšlela svoje vlastní pravidla: v mé hlavě to poté znělo všechno naprosto správně. Byla jsem v takovém stresu, že jsem byla většinou o dvě nebo tři věty pozadu. Zapomínala jsem na slova a nechávala jsem v textu mezery. Byla to muka. Přitom někde tam to začalo. Tam někde se mi začaly v hlavě probouzet příběhy a nápady, založené na tom všem, co jsem prožívala a pozorovala kolem sebe a probudil se i pocit, že se k těm nápadům jednoho dne vrátím a že je všechny beze strachu a slitování napíšu. A tak jako kdyby dobré výsledky v českém jazyce byly podmínkou, kterou musím splnit snad ještě před tím, než o něčem takovém mohu vůbec uvažovat. Mám k tomu skutečně ty správné předpoklady? Vnitřně jsem selhala s každou další trojkou, čtyřkou, pětkou z diktátu.

Dodnes své intuici nevěřím a mám strach. Chtěla bych tomu psaní nepřikládat takovou váhu, chtěla bych to ignorovat a jako hlupák nad možností chyb ani neuvažovat. Ale nenechám si strachem tuto radost vzít. Snažím se přestat věřit tomu, že tady nějaké takové pravidlo je. Snažím se na to zapomenout a dělat si to, co mě naplňuje. Boj s tímto strachem aktivně podporuji tak, že svoje psaní veřejně sdílím. Jdu tomu strachu prostě přímou čarou vstříc. A právě z tohoto důvodu jsem tam tu chybu hned v prvním odstavci ponechala úmyslně.

Je to osvobozující.
 

Dnes píšu pro Tebe
& Všem

Žaneta

0

YOU MIGHT ALSO LIKE