Dobře strávený čas.

  • Zář 12, 2018

Bylo to období na vysoké, kdy jsem na sobě začala pozorovat malinkaté nenápadné závislosti. Bývala jsem hodně sama. Zavírala jsem se na kolejích a nedokázala se napojit na mladé nadšené studentíky, které pohltil studentský kolejní život.
(Častokrát jsem si před spaním čistila zuby ve společných umývárnách vedle mladinkých studentek, které se s chichotáním a hihňáním chystaly někam na studentskou party. Jsem podivín — říkala jsem si vždycky pro sebe a sledovala to jejich nadšení v zrcadlech.)

Můj Kuba zrovna létal někde nad Afrikou a naše spojení bylo minimální. Facebook se tak na chvíli stal mým zdrojem JAKÉKOLI zatracené lidské komunikace.

Tip #1 Facebook jednou týdně

Možná se to stalo někdy i vám. Člověk velmi rychle ztrácí představu, jak vlastně často na ten Facebook kliká. Nosíme si ho v telefonech a v počítači na něj klikáme už zcela automaticky. Do našeho každodenního života se dostal velmi nenápadným a nenásilným způsobem.

Tenkrát na kolejích jsem se rozhodla zjistit, jaký je vlastně můj vztah k Facebooku. Chtěla jsem zjistit, kdy mám potřebu se „jenom tak letmo podívat, co tam zase přibylo“, jak dlouho tam trávím čas a zda skutečně Facebook potřebuju.

Takže to padlo na čtvrtek. Den, kdy se mohu přihlásit na Facebook.

První čtvrtek jsem se odhlásila na všech internetových prohlížečích.

Záměrně mám velmi dlouhé a komplikované heslo — to proto, aby to přihlášení bylo co nejvíce nepříjemné a heslo těžko zapamatovatelné a já tak neměla nutkání se přihlásit na každém počítači ke kterému sednu.

Vymazala jsem si aplikaci z telefonu.

A messenger?

To je zase jiný příběh.

Messenger Komunikaci prostě potřebuju!

Abych mohla dodržovat „Facebook jednou týdně“ musela jsem dodržet tyto následující kroky:

—Smazaná aplikace na telefonu

—Smazaný messenger na telefonu

—Odhlášení na všech prohlížečích na počítači a na všech počítačích

—Aplikace Messenger přímo na mém počítači — messenger oddělený od FB tak, abych mohla stále komunikovat, ale nebyla na FB.

A potom už jsem jenom čekala.

Týden.

Druhý čtvrtek jsem na počítači klikla na Facebook.

Nedávná přihlášení

Vidím svůj profilový obrázek a moje jméno.

Klikněte na svůj obrázek… — radí mi Facebook.

Klikám tedy na svoji vlastní fotku a zkouším zadat to komplikované heslo. Moje fantazie při jeho vymýšlení mě trošku rozhodí, a dokonce si i tiše zanadávám…

Zapomněli jste přístup k účtu? — kecá mi do toho Facebook.

Jsem zpátky.

Co se vám honí hlavou, Žaneta? — ptá se mě Facebook.

Postupem času, jak ubíhal jeden facebookový čtvrtek za druhým, jsem začala přicházet na velmi zajímavé věci.

Tak třeba jsem objevila, jak ohromně silnou touhu podívat se na FB v sobě pěstuju.

Jsou to jenom malé chvilky: první minuta po probuzení, než se připraví voda na kafe, ráno u snídaně, čekání na autobus, odpoledne u oběda, čekání na objednání jídla v hospodě, během svačiny, než se připraví voda na kafe, u kafe, stokrát během učení, tisíckrát během příprav na zkoušku, na toaletě, v autobusu, během čekání na kamarádku, večer u večeře, těšně před spaním, v noci, když nejde spát…

Facebook jsme si možná pustili k tělu velmi velmi blízko…

Může se zdát, že to jsou jenom malé drobné momenty. Jenom tam tak nahlídneme! Ve skutečnosti jde ale možná o víc. Skoro pokaždé to jsou totiž chvíle, které patří jenom nám.

Začala jsem si uvědomovat právě existenci těchto malých momentů, ze kterých vlastně poskládáte náš volný čas. Drobné chvilky, které si necháváme dobrovolně unášet světem Facebooku.

Facebookové čtvrtky jsem dodržela dva měsíce — více už totiž nebylo potřeba.

Dva měsíce mi stačily k tomu, abych si uvědomila, jaký je vlastně můj vztah k Facebooku. Jako kdyby mi to otevřelo oči a já viděla samu sebe a mohla se zkontrolovat.

Zjistila jsem, že jsem tím získala právě ty malinkaté chvilky. V těch malých momentech, které bych strávila jen tak letmým minutkovým pohledem na FB, se najednou vytvořila mezera. A tak jsem vzala do ruky čtečku nebo se jen tak dívala do blba. Hlavu jsem přestala mít svěšenou do telefonu a svoje krční obratle jsem si pořádně protáhla:

začala jsem se zase více dívat kolem sebe.

Čtvrtky na Facebooku začaly být dokonce nudné. Nic moc zajímavého jsem se totiž nedozvěděla, o nic významného jsem nepřišla. Získala jsem velký odstup od všech informací.

Sdílet svoje články mi najednou přišlo jako fajn nápad. Přestala jsem se ztrácet v tom množství a každodenním přísunu nejrůznějšího obsahu. Znovu jsem s čistou hlavou byla schopná upřímně sdílet něco ze sebe.

Po návratu na Facebook jsem si prošla všechna možná nastavení a vytvořila si z něj příjemnější a méně návykový prostor. Ale o tom zase někdy příště.

Proč tedy zkusit Facebook jednou týdně?

— Zjistíte, za jakých okolností a v jakých chvílích máte potřebu jít na FB.

— Zda jsou tyto potřeby skutečně důležité — kdy zkrátka opravdu vyhledáváte něco, co potřebujete zjistit, a kdy tím naopak jenom krátíte nudnou chvíli.

— Jste závislí?

— Zjistíte, zda vám informace z facebooku opravdu něco přináší, nebo zda týden vydržíte bez všech novinek, aniž byste si na ně vlastně vzpomněli.

— Začnete si všímat důležitých věcí na facebooku, máte jen jeden den všechno „dohnat“ — selektivně vybíráte to důležité a přehlížíte reklamy a hlouposti.

— Začínáte mít větší radost ze všeho, co tam zahlídnete, neboť je to najednou vzácnější.

— Možná se vám stane, že se některé události dozvíte osobně: Fakt? To je skvělý! Vaše radost je upřímná a silnější.

— Máte větší chuť se lidí osobně ptát na různé otázky.

— A samotná konverzační otázka „ahoj, jak se máš?“ v sobě najednou skrývá velkou hloubku, protože vlastně z Facebooku o tom člověku nevíte nic i v tom případě, že tam sdílí každou chvíli něco.

A NAKONEC ZÍSKÁTE TY MALINKÉ DROBNÉ CHVILKY ZASE ZPÁTKY PRO SEBE.

A o tom je tenhle náš dobře strávený čas.

Nenechte si ty malinké chvilky vzít.

Jdu sdílet tenhle tip na Facebook, vždyť tam přeci vy všichni právě teď jste, ne?

Ahoj příště.

 

2

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT