Mrzelo mě, za jakých okolností jsem se tuhle zprávu o filmu dozvěděla. Nenacházela jsem slov a jediné, co mě napadlo hned v prvních chvílích byl jistý úryvek z knihy od Lustiga, kterou jsem kdysi četla. Věděla jsem s jistotou, že jsem si jeho přesné znění někam zapsala...

 


Když tady tak nad sebou přemýšlím, nerozumím vlastně hodně věcem. Politice, daním, financím města, … ale myslím, že velmi dobře rozumím osobě, která říká, že přišla točit svůj první film do našeho města, prostě protože ho má tak nějak ráda. Přijde mi to moc hezký a nechápu, proč to někomu jinému už tak hezký nepřipadá.
Jde mi o čistý princip, nějaký projev slušnosti; projev toho, že si takových lidí u nás doma vážíme.
A tak je mi už pár dní smutno, v hlavě si promítám všechna možná vysvětlení některých zvláštních důvodů, názorů a úsměvných výmluv a zatím nepřichází odpovědi. A taky mám strach z toho ticha, který přijde pokaždé, jakmile vyschnou všechny kalužiny po bouřce. Ale nehodlám diskutovat, nemám na to dost odvahy a rozumu, dnes se chci jen vypsat ze smutné nálady tak, jak to obyčejně dělávám.

 

Milá Beato,

Děkuju, že jsi dala najevo, jak moc důležité je místo, kde vyrůstáme.
Děkuju, že kus mé každodennosti tak uděláš trošku více zajímavou,
nevšední, známou a slavnou.

Přála bych si, aby ses nenechala ovlivnit pouze tou negativní energií,
ale abys u nás našla dost té pozitivní, která tě bude bavit a přinášet ti radost.

Na film se moc těším.

 

Vím totiž a doufám, že právě vy, slečno Horovitzová, mne pochopíte, jak těžko vydávají své peníze lidé, kteří více a lépe než ostatní znají, kolik a jaké radosti lze za peníze mít.

Arnošt Lustig, Modlitba pro Kateřitu Horovitzovou

.

 

12
10/07/2017

LEAVE A COMMENT