Jsou sny, které zapomenu ještě dřív než proběhnou tmou a zmizí; jsou sny, které si pamatuji celý den, některé jsou v mé hlavě týden a některé si nakonec zapíšu...

Sedím v dodávce na zadním sedadle a dívám se někam před sebe. Nejspíš se s někým bavím, možná o umění, smyslu života, něčem takovém, protože jinak si nedokážu vysvětlit obsah otázky, která záhy přišla. Postava sedící na sedadle spolujezdce, ramena opřená o sedadlo, s nejasným obličejem a pravděpodobně mužského pohlaví, mě překvapuje otázkou

– a co tebe vlastně v životě povznáší?

 

Byl to moment, mžik. Jednotlivé obrazy před očima najednou nesou nějaké poslání.
Jak se ve snu objeví takové slovo a kde se v mé hlavě vzala taková filosofie?!

Dodávka je vcelku prostorná, sedačka až moc měkká a potah občas ošoupaný a na některých místech dokonce protržený; možná vidím i barvy a celý prostor nevoní zrovna svěže, voní spíš jako stará chata, kde se vyvětrá po několika dlouhých dnech.

Ta osoba se na mě upřeně dívá, myslím, že se usmívá, má vlídný a přátelský pohled a je zajímavé, že se ani nehne, jako kdyby hledala odpověď někde hluboko v mých očích.

Nevím, jestli s dodávkou stojíme na místě, nebo jestli dodávka jede. Ani nevím, kolik je dohromady v dodávce lidí a zda vůbec, v případě, že by opravdu jela, někdo řídí.
Mám pocit, jako kdybych na chvíli pozorovala plynoucí krajinu za oknem; přemýšlím, a potom ze mne nakonec vypadne odpověď.

– rodina. To slovo jsem řekla jasně a zřetelně, postupně zaplnilo vzduch celé dodávky. A potom nic.

Probouzí mě zvonění telefonu přesně ve chvíli, kdy mi na mysl padne slovo rodina. Jsem překvapená, že mi volá máma a pomalu tak vstupuji do reality. Celou dodávku s neznámým mužem nechávám rozplynout se v nekonečné nic.

Dnes jsem celý den přemýšlela, co dalšího mě v životě povznáší? Jsou to knihy, poezie a citáty, je to umění, nebo snad láska – a jsou to jenom klišé nebo opravdu reálné věci, které nás obohacují a povznáší? Slova mi nejdou přes pusu, nedokážu prostě najít odpověď a nevím, zda bych ve snu pokračovala ve výčtu dalších věcí, kdyby mě mamka nevzbudila a moje další odpovědi by se nevytratily někam do prázdna –

někam, kde se možná shromažďují všechny konce našich snů…

 

SaveSave

5

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT