• 1998: píšu, protože zapomínám

    Dub 9, 2018

    Blogy – dnes něco naprosto normálního. Ale kde to vlastně celé začalo?
    Austin Kleon se tímto tématem občas zabývá na svém blogu a pravidelné psaní…

  • neutuchající chuť vidět to skutečné

    Dub 4, 2018

    Všechno kolem je jako sen. Jako kdybych se teprve dostávala do toho pravého skutečného spánku, kde si budu moci prožít i já ten svůj vlastní. Zažívám nádherné období, protože mnoho z těch, které znám, právě do takových snů vstupují. V ohromení to kolem sebe pozoruju. Všechno mě to prostě pohlcuje tak, že občas nestíhám pravidelně dýchat.

  • 8 způsobů jak být šťastný, 7 kroků ke spokojenosti a 15 dinosaurů

    Bře 29, 2018

    Jako kdyby to byly pohádky, říká si občas pro sebe paní Stegosaurová. Něco jako pohádka na dobrou noc. Občas si je potřebuje všechny přečíst. Uklidní jí to, protože hned zjistí, jakými způsoby nakonec najde to své vysněné štěstí, jaké myšlenky ji dovedou ke spokojenosti a jak se naplnit optimismem. Teprve nedávno si ale uvědomila, že jsou tyhle rady a texty možná jenom nějaké nálepky. Jako takové ty malinké barevné náplasti, určené pro děti. Třeba ty s dinosaury…

  • živý experiment

    Bře 26, 2018

    Musím se k něčemu přiznat: jsem přecitlivělá a hodně přemýšlím. Nevím, zda mi jsou tyto dvě vlastnosti více k užitku či ke škodě. Moje…

  • Vientiane – weeks 19 + 20/31

    Bře 25, 2018

    WEEK 19

    Evropský festival jídla – jdeme se najíst. Už jsme v Laosu sice devatenáct týdnů, ale na místní jídlo si snad nezvykneme nikdy. A tak…

  • moje první čtvrtstoletí

    Bře 19, 2018

    Mohla bych psát dětské knihy – nedávno mě napadlo, když jsem si před spaním četla moje oblíbené Mikulášovy patálie, které jsem začala číst hned…

  • laoaerobic a filmový festival

    Bře 18, 2018

    Vientiane – week 18/31

    Proletěli jsme se nad městem a nad malými políčky. Viděli jsme husté lesy a kopce, na kterých by mohly být skvělé…

  • A co teď vlastně používáš?

    Bře 15, 2018

    A tak čím více do toho pronikám, tím více směšně mi to připadá. Jednoho dne jsem si prostě sedla a začala psát. Ráda se tomu směju a vymýšlím, jak v tomhle najít balanc, rovnováhu, jak se v tomhle neztratit, pokud zrovna nejsem ten typ člověka, který se půjde dobrovolně zakuklit do tichého lesa za město bez připojení na internet a napojení na přírodu – nejsem.