• #4 (sandálky v barvě nebe)

    Úno 22, 2018

    Takže jsem se na tebe dívala z okna a konečně jsem tě poznala: to je ta holka, která má stejné boty jako já. Mít stejné boty jako ty mi dodávalo neskutečnou sílu, ale zároveň jsem na sobě cítila tlak. Sílu, že i já jsem možná stejně osobitá (když máme stejné boty), přesně tak jsem tě totiž vnímala, a tlak, že tuhle svoji pozici vedle tebe musím nějak potvrdit.

  • za město a možná ještě dál

    Úno 21, 2018

    WEEK 12/31
    jednoho dne jsme vyjeli na motorce za město
    ujeli jsme pár kilometrů a dojeli k místu, které na mapě neexistuje
    seděla jsem jako spolujezdec a…

  • na chvíli se zastavit

    Úno 20, 2018

    Nápad psát dopisy vznikl jednoho dne v maličké kavárně. Seděla jsem na venkovní terase a dívala se na tu krásnou řeku, která je prý zatím…

  • Another Dimension

    Úno 12, 2018

    Understand me.
    I’m not like an ordinary world.
    I have my madness,
    I live in another dimension
    and I do not have time for things that have no soul.
    – a poem by Charles Bukowski

  • Ty známé příběhy, které právě prožívám

    Úno 7, 2018

    Stojím ve třídě před tabulí a netuším, co dělat. Jo, jasně, teď budu asi učit anglicky tyto laoské děti, to je přeci jasná věc. Zdá se, že místní paní učitelka od nás očekává zázrak. Dívám se kolem sebe. Třída je prakticky holá, děti sedí na odřených lavicích, na stolech obyčejné sešity…

  • daemoni, Lyra & dospělost

    Led 28, 2018

    Daemon je zvířecí „polovina“ člověka. Tenhle daemon sdílí se svým člověkem myšlenky a pocity, společně zažívají radost, lásku, smích, ale také bolest a strach. Pokud člověk zemře, zemře i daemon, a naopak. Daemon a člověk se od sebe nemohou oddělit a větší vzdálenost mezi nimi jim způsobuje neskutečnou bolest a úzkost…

  • Krtečkova nejlepší kamarádka

    Led 25, 2018

    Dnes v noci jsem ležela na posteli, zírala vytřeštěnýma očima na strop a u toho hodně těsně tiskla Kubovu dlaň.

    Je pět hodin ráno a někde ve stropě se odehrává to, co přišlo dříve, než jsme čekali. Do téhle chvíle to byl poprvé docela zážitek, potom vyděšení, následovala sranda, a teď na konci je to nejhorší ze všeho. Slyšíme, jak nad našimi hlavami trpí zvíře.

    — Žany, v klidu, prosimtě, no kdo je nejlepší kamarádka Krtečka? uklidňuje mě Kuba.