V malinkém obchůdku, úplně v zadní části — v tmavém průchodu vedoucím do další místnosti a do obýváku majitelů (protože tady je většina obchodů v obývácích) — objevuju poklad: kousky ručně šitých oblečení místní etnické skupiny Khmu. Několik vestiček, bundiček a čepic s bambulkami. Všechno tmavě modré s barevnými výšivkami.

Ta bundička je úplně u stropu, prošitá barevnými nitěmi, na konci rukávů dva barevné pruhy látky: žlutá a červená. Po celé délce bundičky je pás našitých malinkých rolniček.

Paní prodavačka (a její malý syn se nám motá pod nohama) velkou tyčí pomalu sundává bundičku, padá na nás omítka a v tu chvíli přichází na řadu optika — čím blíž tu bundičku mám, tím:

1. Je skvělejší a skvělejší,
2. Víc a víc jsem rozhodnutá s ní odejít a vynechat kvůli tomu třeba i čtyři večeře,
3. Je ta bundička stále menší, menší a menší…

Nakonec v ruce držím bundičku jako pro panenky.

Je skvělá. Nic lepšího jsem tady neviděla. Je trochu ošuntělá, odřená, na některých místech roztržená.

Během povídání paní prodavačky o jejím původu strkám ruce do rukávů.

V bundičce se zkouším protáhnout a najít pohodlí. Zaujmu pózu. Nejdříve se na mě smutně podívá kamarádka a následně i paní prodavačka, které nejspíš už nemusím nic vysvětlovat. Zájem jsem měla opravdu velký, to musí uznat a nechat mě v klidu odejít jen tak bez ničeho.

Povzdechnu si.

Protože mám velmi dobrou představivost (často třeba nemusím navštěvovat úplně všechny chrámy jenom protože si to prostě dovedu moc dobře představit), na chvíli se s tou bundičkou procházím doma po městě: moje oblíbené černé džíny, černé tričko a na něm tahle přebarvená skvělá bunda. Kamarádka už ví, že přicházím na naše smluvené místo, i když jsem stále ještě za rohem — to ty rolničky.

Po chvilce rozjímání se z bundičky zase zkouším nějak vyvlíknout.

—Khmu people are small people,

dodává paní, když jí předávám bundu. Snad pro moje uklidnění a jako snahu ospravedlnit tím můj velký smutek.

Všichni lidé jsou tady tak nějak menší. A tradiční ručně šité bundičky jsou pravděpodobně stejně tak malinkaté, i když se zavěšené vysoko u stropu zdají být tak akorát.

Ale stejně bych si jí zkusila znovu, nebo nějakou jinou, zacinkala rolničkami a spočítala barvy, co kdyby náhodou…

(fotky jsou z jiného obchodu)

 

SaveSaveSaveSaveSaveSave

SaveSave

6

YOU MIGHT ALSO LIKE

LEAVE A COMMENT