Od Marti jsem dostala už hodně krásných knih. Baví mě na tom hlavně to, že pokaždé obohatí moji knihovnu o knihy, které bych si sama nepořídila, a které bych možná ani sama nikdy neobjevila. Architekturu štěstí nebo nový magazín Material Times. Vzpomínám si na nějakou delší dobu zpátky. Sedíme spolu v kavárně. Na stolku roztrhaný papírový balící papír.

„Děkuju hrozně moc!” Listovala jsem právě rozbalenou knihou a natáhla do sebe její novou vůni. Náhle mě přepadl lehký pocit viny. Dostala jsem od Marti nádhernou knihu, ale vždyť jsem nebyla schopná přečíst ještě ani ty minulé!
„Víš, musím se ti vlastně k něčemu přiznat,” nakousla jsem rozvážně téma nedočtených knih…

Nedočtenou Architekturu štěstí jsem od Marti dostala už v minulém roce. Stejně jako nedočtenou Fabriku od Kateřiny Tučkové (moje jediná podepsaná kniha s věnováním ♥). Hobita jsem si koupila za odevzdání bakalářky a Never Let Me Go čtu už přes rok. K tomu jsem si nedávno koupila Bloom, a přibyly i další knihy koupené už letos. Od dětství miluju fantasy (pozn. Harryho Pottera jsem jako dítě nikdy nečetla, moji fantasy hrdinové jsou dodnes zcela zapomenuté postavy). Můj milovaný hrdina je Snítek ze série Kroniky Světakraje, kterou jsem začala číst ve třinácti a čtu ji dodnes. Mám také rozečtený poslední díl podivných dětí Knihovnu duší. Potom ještě eseje On Photography od Susan Sontag. A Želary, přenádherný film, knihu jsem si vždycky chtěla přečíst.

„Já na to čtení prostě nemám občas tu správnou náladu a rozpoložení,” smutně pokládám knihu na stůl vedle plného šálku cappuccina.

Posledních pár let na vysoké mám se čtením problém. Pořád se mi honí v hlavě myšlenky, co ještě musím vypracovat, jaké nedůležité papíry a eseje sepsat a kolik knih musím načíst ke státnicím. Upřímně, knihu jsem často odkládala jenom proto, abych neměla výčitky svědomí, že bych se místo čtení měla věnovat škole. Takhle jsem odkládala jednu rozečtenou za druhou.  

„Mám to podobně Žany, občas začnu číst a po chvilce jen koukám na řádky a myšlenkama jsem někde úplně jinde.” Shodujeme se, že se člověk vědomě zastaví, aby se plně soustředil na čtení, a právě v tom je ten problém. Protože ty starosti a myšlenky, které byly po celé dny uzavřené někde v pomyslných skříňkách, se nám v téhle chvilce klidu prodírají zase pěkně zpátky.

Své kávy jsme dopily už dávno předtím, než jsme se nakonec rozhodly jít domů. Marťa mě po cestě uklidňuje, že vlastně není důležitý číst ty knihy jednu za druhou. „Hlavní je, že nás to baví, i když toho vlastně zase tolik nepřečteme,” loučíme se před mým panelákem.


Novou knihu od Marti pokládám na hromadu a večer před spaním ještě zkouším přečíst pár řádků rozečteného Hobita

 

tsundoku (n.)
buying books and not reading them;
letting books pile up unread on shelves or floors

 

 

 

 

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSaveSaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSave

SaveSaveSaveSave

SaveSave

SaveSave

3
19/08/2017

LEAVE A COMMENT