Přesně na den před rokem se loučím se svým bráchou. Zakápnu tajnou slzu a pak mu podávám svoji zimní bundu — nebude k ničemu tam, kam míříme. Procházíme pasovou kontrolou a v tu chvíli nechávám svět tady doma v Čechách a nastavuju myšlení na těch sedm nadcházejících měsíců v Laosu. Chci si jít koupit časopis a po cestě chci ještě zavolat mamce. Automaticky šahám do kapsy svojí zimní bundy pro mobil, ale hrábnu svou dlaní do prázdna — já tu bundu přeci na sobě nemám.

„Všechno bylo skvělý,“ píšu si do deníku 14.11.2017, „Potom loučení s Adamem a — já mu dala svoji bundu, kterou nevezu a v ní v kapse jsem zapomněla svůj mobil.“

Všechno teď mohu skrze svoje zápisy prožít znovu. Tři napěchované deníky. Mohu teď znovu cestovat časem a procházet si svoje vlastní myšlenky a vzpomínky.

Takže přesně před rokem celá rozechvělá podávám před pasovkou bráchovi zimní bundu se svým mobilem v kapse. „Díky,“ říkám mu potom, jako jsem mu už za svůj život řekla statisíckrát, kdykoli mi někdy zachraňuje zadek.

36 dní před odletem jsem začala fotit různé momenty — atmosféry, které mě obklopovaly. Vzniklo tak celkem 500 fotek, ze kterých je poskládané tohle video.

Atmosféry před rokem od října do listopadu…