Meditovat jsem se naučila v Laosu. To, že jsem začala meditovat zrovna v Laosu, v buddhistickém prostředí, je vlastně jenom náhoda. Ve skutečnosti se mi buddhismus, který mě obklopoval sedm měsíců, začal neuvěřitelně vzdalovat. Pouze na pár výjimečných momentů jsem se dokázala napojit na tu správnou atmosféru, když jsem stála ve starých chrámech a dívala se na sochy různých buddhů. Meditovat jsem se naučila díky první cestě do školy. Příležitost pro opuštění mé komfortní zóny, jak by mohl někdo říct, protože zrovna stojím u nás v pokoji a v hlavě se mi honí nejrůznější pocity, očekávání, strach a nadšení. Za třicet minut odjíždím sama do vesnice učit do anglické školy. Ta chvíle mě naprosto pohlcuje.

V jednu chvíli jsem začala cítit, jak mě ty emoce ovládají. Jsem totiž člověk, který emoce prožívá velmi silně. Nechávám se jimi unášet. Prožívám všechno naplno. Velmi snadno se dostanu do stavu naprostého zmatku. Pamatuju si dobu, kdy jsem docházela do lidové školy umění hrát na elektrické klávesy: z každé hodiny jsem byla velmi vystresovaná. Jednou jsem se nedokázala dostat přes jeden takt skladby a byla jsem tak nervózní, že se mi nakonec pletla pravá a levá ruka. V tu chvíli jsem prostě nevěděla, která z nich je která. Popravdě, od té doby s tím mám občas problémy ještě dnes. Pravá / Levá — ta slova nedokážu v hlavě spojit s tím, co představují. To stejné zažívám se svými pocity: čas od času nedokážu určit, co vlastně moje pocity doopravdy znamenají.

Musím se uklidnit — říkala jsem si v tu chvíli, kdy jsem čekala sbalená do školy. Nejsem takový hrdina, jakým bych možná chtěla být. Cítím svoji vlastní nejistotu a strach… A přesně tento moment mě naučil meditovat. Sedla jsem si na postel, zavřela oči a začala jsem jenom dýchat. Nejdříve jsem jen tak poslouchala všechno, co jsem kolem sebe slyšela. Postupně jsem dovolila myšlenkám volněji proudit v hlavě. Velmi trpělivě jsem začala vnímat všechny pocity. Snažila jsem se je v sobě nějak pojmenovat. Prakticky jsem si dovolila naplno procítit úplně všechno. Po chvilce jsem si začala v hlavě představovat samu sebe ve chvílích, které přijdou, a ze kterých mám, možná, strach. Představila jsem si samu sebe přesně v těch situacích, které pro mě byly stresující.

Ten den jsem nakonec odjela do školy neuvěřitelně vyrovnaná. V té meditaci jsem totiž přijala všechny nejistoty. Prožila jsem si je naplno a odjela tak s pocity klidu a pochopení. Celý den jsem vnímala všechno, co se kolem mě děje s velmi čistou hlavou. Bez telefonu, bez nutnosti svoje bezprostřední pocity ihned někomu sdílet a vysvětlovat. Nechala jsem se jenom volně unášet situací…

K meditaci se v poslední době vracím, když v sobě cítím mnoho emocí, které se mi nedaří zpracovat, a když začínám mít stejné pocity, jako když zapomenu, která ruka je pravá a která je levá. Občas mi pomůže jenom tak na chvíli sedět a soustředit se co nejdéle na zvuky kolem sebe — zkuste to někdy, zjistíte, že to není vůbec jednoduché. Naše myšlenky mají totiž neustálou touhu proudit a nezastavovat…

 

Dnes píšu pro Tebe
& Všem

Žaneta

1

YOU MIGHT ALSO LIKE