Ahoj Ty a Všichni,

V tuto chvíli, kdy už dopis doputoval na svoje obvyklá místa v emailových schránkách s doručenou poštou, já možná někde běhám se svým novým parťákem. S Cuketou. Cuketa je pes.

Ve čtvrtek minulý týden, tři dny do příchodu Cukety, stojím s mámou ve výtahu: „Já jsem tak strašně šťastná! Ani netušíš jak!“ říkám.

Splnila jsem si svůj dětský sen. (Můj přítel Kuba mi splnil můj dětský sen.) Čekala jsem na tuhle příležitost dost dlouhou dobu na to, abych si tím byla tak na 95 % jistá. Myslím, že bych čekala ještě dnes, nebýt momentu uvědomění, že právě teď je asi ta nejlepší chvíle, nebo spíš uvědomění toho, že ta nejlepší vlastně nikdy nepřijde.

„To je tak zajímavý jak si úplně jiná,“ kroutí moje máma hlavou. V jejím hlase slyším neporozumění. Naprosto její neporozumění chápu.

„Jak jako jiná?“ snažím se zajít hlouběji v našem výtahovém rozhovoru. „Jako že sem jiná než ty?“

Vyjely jsme do třetího patra a já otevírám dveře výtahu. Dnes už by za mnou cupitala malá Cuki, která si zapamatovala dveře našeho bytu hned první den.

Z výtahu hodně ostře doleva.

„No…že tě dělají šťastnou úplně jiné věci než třeba mě,“ odpovídá máma a má naprostou pravdu.

Od té doby myslím na to, jak krásně v pořádku tohle je, ale jak je občas těžké si tyto naše odlišné druhy štěstí navzájem respektovat. Pochopit, co upřímně přináší tomu druhému radost. Některé druhy štěstí nicméně navzájem sdílíme, to jsou ty vůbec nejzákladnější. A teprve ve chvíli, kdy jsme opravdu velmi spokojení v našem životě, zjišťujeme, které jsou ty další, pro nás šťastné věci a šťastné momenty. Poznáváme to možná celý náš život. Ty šťastné věci se neustále mění a pohybují. Šťastné chvíle se přizpůsobují naší situaci, kdykoli se kolem nás objeví nějaká změna. Některé šťastné věci přicházejí jako úplně nové podněty a některé se nás drží už od dětství. Jako mě se už od dětství drží Cuketa.

Pes, dům, koncert, sport, koníčky, cesta do Peru anebo jen dobrá klidná snídaně každý den, práce, která nás baví… Tisíce různých důvodů, proč být šťastný a spokojený. Tisíce křehkých věcí. Křehkých, protože vyrovnanost začíná až u přijetí toho, že ani žádná tato šťastná věc nám nezaručí úplnou dokonalost.

Život s Cuketou nebude žádný med a dokonalé to nebude nikdy. Ve chvíli, kdy tohle pochopím, v tom najdu rovnováhu. Ale o tom mém štěstí, myslím, není třeba vyprávět…

„Jasně, však já ti rozumím…“ dodala nakonec mamka, když už jsme stály u nás na chodbě. To byl čtvrtek, bez Cukety, takže všechny boty ještě stále mohly být poházené jen tak na zemi…

Každý jsme tady sám za sebe — se svými vlastními kousíčky štěstí.

 

Dnes píšu pro Tebe
& Všem

Žaneta

1

YOU MIGHT ALSO LIKE