1998: píšu, protože zapomínám

  • Dub 9, 2018

Blogy – dnes něco naprosto normálního. Ale kde to vlastně celé začalo?

Austin Kleon se tímto tématem občas zabývá na svém blogu a pravidelné psaní považuje za velmi kreativní činnost. Několikrát zmínil stránky autorů, kteří začali psát na internet krátké zápisky. Autoři prvních blogů na světě.

Jason Kottke je jeden z prvních blogerů vůbec. Jeho první příspěvek je z března roku 1998:

I decided I needed to start writing things down. Because I forget. Because I think better and feel better when I write. I used to write often but got away from it. So here it is again. But you ask: “Jason, why not keep a private diary?” Because I’d never keep up a private diary… I need to force myself to write this. So, I made it into content. Since it’s content, I feel obligated to keep it up-to-date.

Je neuvěřitelné kam se tenhle svět blogů posunul za dvacet let. Dnes je blogování kariéra jako cokoli jiného. Líbí se mi, že tohle všechno vzniklo vlastně na základě tak jednoduché myšlenky: píšu, protože zapomínám. Někdo píše, aby si zapamatoval věci, které by jinak zapomněl. Někdo jiný zase sdílí své zážitky a myšlenky. Dnes se bloguje prakticky o všem, ale nejčastěji o jídle, oblečení a cestování.

Na začátku to byl ale pouze text, slova, myšlenka, inspirace.

Jsou lidé, kteří píší blog pravidelně každý den. Psát každý den je činnost, která mě velmi, velmi fascinuje a láká. Je to totiž úžasný kreativní počin: nacházet každý den něco inspirativního, každý den objevit kousíčky něčeho fascinujícího, nebo si připomenout ty obyčejné.

Dnešní blogy jsou především o krásném designu a krásných aranžovaných fotografií. Dnes musí být všechno pěkné a dokonalé. Ale ten nejsilnější nástroj na internetu jsou stále slova.

Blogy mě fascinují od té doby, kdy jsem je poprvé objevila. Jsou to malé originální vesmíry, které si autoři tvoří zcela podle sebe. Dnešní blogy ale ničí sociální sítě, protože nakonec jsou všichni kreativní lidé na stejném facebooku a tvoří naprosto stejný obsah na instagramu. Podvědomě totiž tvoříme to, na co se díváme.

Takže tady to začalo. Rok 1998. Mně je šest let a ještě nemám ani tušení, že za devět let budu vytvářet svůj vlastní blog. A netuším, že za dalších deset budu stále pokračovat a nakonec v tom najdu stejnou radost a potěšení jako v tom našli ti jedni z prvních, kteří nemohli vůbec tušit, co právě vytvořili.

SaveSaveSaveSave

SaveSave

4

YOU MIGHT ALSO LIKE